Pampeliška lékařská

Latinský název: Taraxacum officinale
Účinně pomáhá při: Droga podporuje trávení a celkově hlavně látkovou výměnu. Je značně močopudná a její podávání je namístě při poruchách ledvin a močových cest. Podporuje funkci žlučníku a jater, vyhání a částečně rozpouští ledvinové i močové kameny. Snižuje hladinu krevního cukru, je velmi účinná při různých kožních chorobách, kdy se aplikuje jak vnitřně, tak zevně.Používá se také jako mírné tonikum, které mírně povzbuzuje celý organismu. Působí jako výrazné antirevmatikum. Mimo jiné je prokázán i její vliv na úbytek, resp. vstřebávání mozkových edémů (otoků) nejrůznějšího původu. Může sloužit i jako pomocný lék proti leukémii. Květ dokáže "vyčistit krk od hnisu".

Botanický popis a pěstování:

Pampeliška je trvalka s vřetenovitým kořenem. Má bezlistou lodyhu - stvol, zakončený jediným složeným úborem zlatožlutých květů. Kracovité listy vytvářejí přízemní růžici. Kořen, stvol i listy roní typickou mléčnou tekutinu. Plodem je ochmýřená nažka, soubor nažek tvoří při dozrání typické kulovité útvary. Rostlina kvete od dubna do července, někteří jedinci kvetou však i později. Pampeliška je hojná, velmi rozšířená plevelná rostlina na lukách, na mezích, v parcích a prakticky na všech volných plochách. Pro farmaceutickou potřebu se pěstuje, na Západě, zejména ve Francii, se používá jako salátová rostlina. Předmětem sběru je především kořen, sbíraný brzy na jaře v březnu a na podzim v říjnu a listopadu. Často používanou drogou je také kořen s natí, sbíraný odpoledne po čtrnácté hodině těsně před rozkvětem rostliny, nebo jen list, sbíraný po rozkvětu rostliny mezi polednem a čtrnáctou hodinou. Z kořenové drogy obyčejně připravujeme odvar, vařený 1 minutu, který podáváme 2 až 4 krát denně. Šťávu z kořenů podáváme 4 krát denně po 1 až 2 čajových lžičkách nebo 2 krát denně po 1 polévkové lžíci. Pampeliškové hořčiny přecházejí do mateřského mléka.