Lnice květel

Latinský název: Linaria vulgaris
Účinně pomáhá při: Její účinky jsou zcela mimořádné. Působí jako spasmolytikum - tlumí křečové bolesti při průjmech a při jiných kolikách nejrůznějšího původu, například i při záchvatech žlučníkových nebo ledvinových kamenů. Droga se také velmi osvědčila při dyskinezi žlučníku (při "líném žlučníku") s nadýmáním. Působí také močopudně, podporuje funkci ledvin a jater. Regeneruje sliznice a pokožku.

Botanický popis a pěstování:

Lnice je obecná trvalka s přímou, kulatou, lysou lodyhou, vysokou asi kolem půl metru, porostlou střídavými, čárkovitými listy. Špinavě žluté květy jsou v jícnu oranžově zabarvené a vytvářejí hustý konečný hrozen. Plodem je vejčitá, dvoupouzdrá, vícesemenná tobolka. Lnice květel vyniká v rostlinném společenství už na dálku, protože vytváří dojem štíhlé, ztepilé svíčky. Lnice je známá tím, že si vybírá s oblibou místa poměrně znečištěná, takže ji nacházíme většinou v příkopech a v prachu polních cest, na svazích skládek, na železničních náspech. Naštěstí ji nacházíme také na velkém množství na podhorských pastvinách, zejména na kamenitém podkladu, například v podhůří Jeseníků a Beskyd. Drogou je kvetoucí nať, sbíraná od června do srpna, nejlépe brzy ráno do 9 hodiny. Protože spodní část byliny bývá velmi tvrdá a navíc obyčejně vězí ve znečištěném terénu, sbíráme spíše jen kvetoucí vrcholky, které odřezáváme asi 15 cm od země. Pro vnitřní aplikaci připravujeme nálev, pro zevní volíme raději odvar. Při velmi bolestivých a zánětlivých hemeroidech je velmi vhodná aplikace sedací koupele v mléčném odvaru. Při zevní aplikaci velmi příznivě ovlivňuje cévní systém, takže napomáhá léčbě varixů, bércových vředů, hemeroidů, infikovaných kožních defektů, ale také praskání cévek (nitkové projevy na stehnech žen) nebo fragilitě čili lámavosti cév. Může být použita i k očním výplachům při zánětu spojivek, očních víček nebo rohovky. Tinkturu na vnitřní užívání podáváme v obecných dávkách 20 až 24 kapek 4x denně.