Žito seté
Latinský název: Secale cereale
Účinně pomáhá při:
Žito posiluje revitalizaci a funkci oslabených jater. Spolu s pýrem a ostropestřecem je vhodné pro udržení zdravého stavu funkce kůže a kloubů, podporuje strukturu a pevnost kostí. V kombinaci se sekvojí je prospěšné pro funkci prostaty, aktivuje obranný systém při působení nežádoucích mikrobů v organismu.
Botanický popis a pěstování:
Je to jednoletá nebo dvouletá obilovina, která dorůstá výšky 60 až 150 cm. Ve výjimečných případech dosahuje výšky až 2 m. Stébla jsou trsnatá, přímá, lysá a nahoře jsou pýřitá. Stébla mají 3 – 6 kolének, které rozdělují stéblo na jednotlivé články (internodia). Pochvy listu jsou úzké, lysé a hnědočervené, protože jsou zbarveny antokyany. Jazýček je velmi krátký (1 mm), uťatý a jemně zoubkovaný. Ouška jsou malá, lysá a bíle zbarvena. Čepele jsou ploché a mají na líci slabě drsný povrch a bývají pokryta krátkými chloupky. Květenství se nazývá lichoklas, který je podlouhle čárkovitý, čtyřhranný a zploštělý. Klásky rostou jednotlivě a jsou ploše přimáčknuté. Jsou složeny ze dvou až tří květů. Vrcholový klásek je zcela zakrnělý. Plevy jsou čárkovitě šídlovité, jednožilné a na ostrém kýlu jsou drsné. Kvítky jsou chráněny velkou, kýlnatou a hřebínkatě brvitou pluchou. Pluchy jsou úzké a vybíhají v silnou, drsnou a 2 až 5 cm dlouhou osinu. Mezi pluškou a pluchou jsou dvě brvité a dužnaté pleny, které objímají pestík s dlouhými bliznami. Okolo pestíku jsou tři tyčinky. Plodem je obilka. Obilky jsou neokoralé, nahé a jsou zelené nebo modrozelené. Klíček má 4 kořínky. Žito je cizosprašná rostlina. Doba květu se pohybuje okolo 7 až 12 dní. Žito se vyskytuje ve formě ozimé a jarní. V zemědělství je upřednostňována forma ozimá. Je důležité, aby obilky neobsahovaly námel, který je jedovatý. Tato obilovina je nenáročná na přírodní podmínky. Žito odnožuje brzy na podzim. V České republice se žito vysévá od září až do poloviny října. Teplota, při které žito klíčí, se pohybuje okolo 1–2 °C. Vysévá se do písčitohlinité a hlinitopísčité půdy. Nejčastěji se pěstuje v horách v podzolových půdách – překoná i mírnou kyselost půdy. Co se týče doby kvetení, jsou nejvhodnější mírné a vlhké podmínky. Za jiných podmínek dochází například k odplavení pylu nebo nevyklíčí pylová láčka. Nejvhodnější pro užívání se jeví lihová tinktura.