Pivoňka lékařská

Latinský název: Paeonia officinalis
Účinně pomáhá při: Kořenová droga působí jako účinné spasmolytikum - tlumí křečovité bolesti a křeče vůbec. Od nepaměti se proto užívala i jako antiepileptikum. Její podávání je namístě při chorobách spojených s průjmy a kolikami. Droga zužuje cévy, zvyšuje tonus dělohy a podporuje srážlivost krve. Pomáhá i při astmatu, ledvinových nebo žlučových kolikách a některých typech bolestí hlavy, ale také při krvácení z vnitřních orgánů, například při gynekologickém krvácení. Květová droga se užívá v malých dávkách jako korrigens (pro úpravu) vůně a chuti čajových směsí. Od léčebného využívání květů se většinou, ke škodě věci, upustilo. Semena se používala na vyvolání dávení, například při otravách, dnes se tato aplikace pokládá za zastaralou.

Botanický popis a pěstování:

Pivoňka lékařská je asi 3/4 metru vysoká rostlina s řapíky hluboce žlábkovitými a dva až třikrát trojčetnými listy, jenž jsou široce kopinaté, koncový je lístek trojsečný. Korunní plátky má tmavě červené, řidčeji bílé, o průměru několika centimetrů (podle kultivaru). Semínka jsou drobná, černá. Kvete v květnu a v červnu. Pivoňka je běžně pěstovaná okrasná květina, sázená obyčejně skupinově, takže vytváří jakýsi ozdobný keřík. Má ráda slunná a suchá stanoviště. Předmětem sběru je řádně rozvinutý tmavočervený květ, sbíraný v květnu a červnu. Kořen, sbíraný v září a říjnu a semeno, sbírané obvykle v září. Z kořenové drogy se připravoval nálev z 1 mocca lžičky na 125 ml vařící vody. Dnes dáváme přednost užití tinktury nebo prášku. Tinkturu podáváme obvykle tři krát denně 20 - 25 kapek, prášek dva až tři krát, maximálně čtyři krát denně na špičku kulatého nože. Květovou drogu a semena samostatně nepodáváme, nebo jen výjimečně. Pivoňka je neobyčejně důležitou bylinou v magii,protože má odpuzovat zlé duchy. Jako taková byla v základním vybavení exorcistů nezbytnou pomůckou pro vymítání ďábla. Pivoňkový květ používala turčianská bylinářka Poľoncová podobně jako květ vlčího máku pro léčbu ekzémů. Pokožku s ekzémem namazala vepřovým sádlem a překryla čerstvými temně rudými květy a ponechala asi čtvrt hodiny ozařovat sluníčkem. Pivoňkový kořen byl vždy vynikajícím lékem proti dně (německy je dokonce nazýván "dnavým kořenem"), účinkoval i proti křečím a kamenům. Nejjednodušší úpravou je krátce povařit kořen v bílém víně a pak užívat dle potřeby.