Arnika (prha chlumní, arnika horská)

Latinský název: Arnica montana
Účinně pomáhá při: Soudobá medicína užívá arniku víceméně jen zevně, jako výborný hojivý prostředek. Známo je však velmi dobré působení na cévně oběhový aparát, kdy poměrně výrazně zlepšuje prokrvení věnčitých cév a působí tak jako lék při angině pectoris. Zevně ji lze aplikovat při léčbě různých zranění, při hematomech, edémech (otocích) různého původu, při zánětu sliznic v dutině ústní, na ošetření po bodnutí hmyzem, formou obkladů na zanícené (křečové) žíly apod. Arniku lze přidávat i do masážních mastí a olejů, kdy zvyšuje prokrvení ošetřované pokožky. V této indikaci jde spíše o krátkodobé použití. Vykazuje též účinky antibiotické a antimykotické a bylo pozorováno též jisté působení protinádorové.

Botanický popis a pěstování:

Složnokvětá trvalka se vstřícnými, celokrajnými listy. Z přízemní listové růžice vyrůstá chudě rozvětvená lodyha, vysoká 30 - 50 cm. Květní úbory jsou velké žlutooranžové. Oddenek je dlouze plazivý. Plodem je ochmýřená nažka, dlouhá 5 mm. Dává přednost kyselejším půdám, v ČR roste běžně pouze na Šumavě. Předmětem sběru je květ. Nejvhodnější formou je tinktura. Tinktura působí ostře a je vždy nutné ji nakapat do vody nebo do vlažného čaje. Arnika je u nás chráněna, dováží se.