Srdečník obecný

Latinský název: Leonurus cardiaca
Účinně pomáhá při: Podle ruské badatelky Turovové má srdečník mohutnější sedativní působení než kozlík, a proto jej aplikujeme všude tam, kde kozlík nezabírá nebo není dobře snášen. Poměrně výrazně tlumí tachykardii a při vegetativních poruchách působí vysloveně kardiosedativně. Lze jej ordinovat i v geriatrii, zvláště při srdeční ischemii se současnou hypertensí. Zároveň působí močopudně a jeho hořčiny upravují trávení. Dobrých výsledků lze dosáhnout při klimakterických obtížích, spojených s návaly a pocením.

Botanický popis a pěstování:

Srdečník obecný, lidově zvaný buřina srdečník, je trvalka s přímou, tuhou lodyhou, dorůstající běžně do metrové výše, někdy i více. Je bohatě větvená. Dolní listy dlanitě pěti až sedmilaločné, horní listy a listeny třílaločné, nepravidelně zubaté. Květy starorůžové barva jsou typicky pyskaté se dvěma pysky. Plodem jsou trojhranné lesklé tvrdky, nahoře chlupaté. Kvete od června do září. Bylinu najdeme v teplejších oblastech na suchých mezích, lukách, v příkopech a rumištích. Má ráda neutrální, živné, hlinité půdy. Často se pěstuje. Předmětem sběru je kvetoucí nať, sbíraná nejlépe odpoledne mezi čtrnáctou a šestnáctou hodinou. Při zpracování byliny nepříjemně píchá. Má nahořklou chuť a je bez aroma. Nejčastější lékovou formou je dvouminutový odvar, ale můžeme podávat i nálev. Vyšší účinnost mají alkoholické lékové formy, ať již tinktura, vinný odvar nebo bylinný balzám.