Pupečník asijský (gotu - kola)

Latinský název: Centella asiatica
Účinně pomáhá při: V jižní Asii a v Číně se tradičně užívá při léčbě nejrůznějších onemocnění, především kožních. Zevně slouží k ošetření ran, jizev a menších popálenin, kožních vředů, zánětu žil, sklerodermie, kožní tuberkulózy, celulitidy a aft, vnitřně při žilní a lymfatické nedostatečnosti. U nás jsou v současnosti na trhu preparáty patřící do skupiny tzv. mozkových nutrientů, neboť úspěšně regeneruje nervovou soustavu. Užívá se k odstranění mentálních blokád, k podpoře paměti, k léčbě depresí, epilepsie. Dále čistí krev, posiluje imunitní systém i funkci jater, pomáhá při nespavosti a chudokrevnosti. Příznivě ovlivňuje urogenitální systém, užívá se při hypertenzi, srdeční nedostatečnosti i revmatismu. Nejčastěji se užívá ve formě odvaru nebo tinktury.

Botanický popis a pěstování:

Drobná vytrvalá bylina, která má charakteristické plazivé, až 2,5 m dlouhé výhony, zakořeňující v uzlech. Dlouze řapíkaté a pochvaté listy tvoří růžici, čepel je okrouhle ledvinovitá, pravidelně vroubkovaná nebo vroubkovaně zubatá. Květenství je úžlabní jednoduchý okolík, ložený ze 3 - 7 drobných květů se zakrnělým kalichem. Jsou oboupohlavné, pětičetné, nazelenalé, růžové nebo načervenalé barvy. Plod je zploštělá oválná dvounažka se 7 - 9 podélnými žebry, která se rozpadá na dvě drobná oválná semena. Je rozšířena v tropech jihovýchodní Asie, kde se vykytuje nejčastěji na slunných nebo mírně zastíněných vlhkých místech s půdou bohatou na živiny, jako jsou břehy potoků, okraje cest i pastviny, a to až do 2 500 m n. m. Pupečník je plazivá, půdopokryvná rostlina. Není však mrazuvzdorný, proto se pěstuje v nádobách, ať už celoročně v pokoji, nebo jako přenosná rostlina. Pupečníku vyhovuje polostinné nebo slunečné stanoviště, nejlépe na východní straně. Pokud jej však chcete trochu rozmazlit, dopřejte mu propustný, humózní pěstební substrát s příměsí písku. Substrát by měl být stále trochu vlhký. Rostlina by měla přezimovat na světlém místě při pokojové teplotě nebo v chladnějších prostorech (nejméně 15 °C) a při omezené zálivce. Předmětem sběru je nať. Gotu-kolu lze užívat ve formě čaje. Připravíme si jej tak, že 1/4 litrem vařící vody přelijeme 1 lžíci bylinky a necháme 15 minut luhovat a potom scedíme. Čaj je možno připravovat z čerstvých i sušených listů. Při akutní nemoci pijeme 3x denně. Po třech týdnech uděláme týden pauzu. Lze použít jako kloktadlo, nebo můžeme čajem omývat postižené místo. Nejvhodnější formou je tinktura. Tinkturu lze použít také jako kloktadlo, dáme lžičku tinktury do vlažné vody a kloktáme. Z Gotu-koly je možné vyrobit také mast. Výroba je stejná jako u běžných mastí. Do nesoleného vepřového sádla, nebo do vazelíny z lékárny dáme zhruba stejné množství rostliny, jako máme základu. Podlijeme trochou vody a vaříme na mírném ohni asi půl hodiny. Vodu přidáváme proto, aby se nám vyráběná mast nepřipálila. Potom odstavíme a necháme vychladnout do druhého dne. Voda se od masti v tuhém stavu oddělí. Druhý den mast mírně zahřejeme, rostliny scedíme a máme po opětovném ztuhnutí čistou mast. V některých zemích jihovýchodní Asie se nahořklé listy využívají jako zelenina, a to ve formě salátů nebo vařené, známá je i šťáva z listů oslazená cukrem. V Indii se čerstvé listy přidávají do přepuštěného másla nebo se z nati připravuje sirup.