Pukléřka islandská

Latinský název: Cetraria islandica
Účinně pomáhá při: Svými účinky je pukléřka mimořádně vzácná. Sliz je skvělým protektivním prostředkem sliznic. Podávání je namístě při zánětlivých procesech v ústní dutině, v horních cestách dýchacích i v trávicím traktu. Zlepšuje trávení a vstřebávání živin, působí výrazně fytoncidně, a to v poměrně širokém spektru účinků, které zahrnují i některé nebezpečné viry. Působí jako všeobecné tonikum, čili posilující prostředek. Působí na žaludeční a střevní vředy.

Botanický popis a pěstování:

Pukléřka islandská je lišejníkem s lupenatě křovitou, zelenohnědou až hnědou stélkou, laloky žlábkovitě svinutými, téměř rourkovými, na okrajích s krátkými brvami, viditelnými nejlépe pod lupou. Lišejník roste zpravidla na zemi, v příkopech, na pastvinách, na lesních cestách, na mechem obrostlých skalách a balvanech. Někdy se též hovoří o islandském mechu. Předmětem sběru je stélka, sbíraná po celý rok, nejkvalitnějším sběrem je sběr májový. Vhodnou lékovou formou je především macerát, před použitím mírně přihřívaný. Dále balzám, případně i odvar, zahušťovaný dlouhým, velmi mírným varem tak, aby z výchozího 1 litru zbylo 750 ml. Ideální lékovou formou je i bylinářský čaj. Macerát můžeme po lžících přidávat i do poněkud ochlazených čajů připravených z jiných bylin. Tato bylina trochu staví na hlavu běžná doporučení, že slizodárné byliny se nemají vařit, ani spařovat vroucí, ale jen horkou vodou. Příprava i dávkování je obvykle 2 - 4 šálky nebo sklenice denně.