Olše lepkavá

Latinský název: Alnus glutinosa
Účinně pomáhá při: Bylinku podáváme s oblibou při průjmech a při nemocech z nachlazení jako kloktadlo. Čerstvými drcenými listy můžeme obkládat rozpraskané prsní bradavky kojících žen, případně zanícené plochy pokožky. Nalézá též uplatnění i v léčbě střevních zánětů, kde vedle pitné kůry je doporučována i léčba klyzmaty. Korová tinktura působí baktericidně proti stafylokokům, proti bakterii Escherichia coli a proti bacilům Bacillus subtilis. Tato tinktura stejně jako tinktura z příbuzného druhu olše šedivá, jejíž působení je ještě silnější, hubí i prvoky druhu Paramaecinum caudatum, Stilonima millibus, Oparia renerum a Lamblia intestinalis. Šištice se mohou využívat v léčbě nemocí, provázených zimnicí jako například malárie. Pro revmatiky je vhodné spaní na olšovém listí, kterým můžeme například částečně naplnit polštáře. Proplachováním nosu odvarem nebo šňupáním mleté drogy můžeme zastavit krvácení z nosu. Zevně lze olšové drogy aplikovat formou obkladů na nehojící se rány, bércové vředy a spáleniny. Pupeny léčí vnitřně zánětlivé procesy, včetně kostních zánětů a revmatismu. Je vhodné je podávat i při ischemické chorobě srdeční, ale i při osteoporóze. Olšové gemmoterapeutikum se řadí mezi nejlepší přírodní prostředky na léčbu akutních bolestí zad, kloubů a svalů revmatického původu.

Botanický popis a pěstování:

Olše lepkavá je středně velký strom s kuželovitou korunou z tenkých, téměř vodorovně odstávajících větví. Mladé větvičky jsou oblé až trojhranné a raší v dubnu. Listy jsou střídavé, jednoduché, dvakrát pilovité, v mládí lepkavé a opadávají zelené pozdě na podzim. Kvete v březnu a dubnu před vyrašením listů. Jednodomé, různopohlavní květy se od sebe liší.Samčí květ vytváří podlouhlé, větroprašné jehnědy, květy samičí pak představují zkrácené šištice s jedním pestíkem a dvěma bliznami. Plodem jsou oválné nažky umístěné po dvou v šišticích, které při dozrávání dřevnatí. Olše je vlhkomilnou dřevinou. Nacházíme ji nejčastěji na středních a dolních tocích potoků a řek, spolu s vrbami a topoly. Je typickým představitelem lužních lesů. Olše není náročná na světlo, odolává i zimě, ale je citlivá na sucho. Drogou je list, méně často kůra. Obě drogy sbíráme časně z jara, stejně jako poupata. Používají se v gemmoterapii. Výjimečně se sbírají i nezralé šištice. Z listů a kůry připravujeme obvyklým způsobem odvar, dávkovaný zpravidla po několika pohárech denně, ze šišek bílý vinný macerát, podávaný po poháru 2x denně. V některých případech snižujeme dávkování odvaru, zvláště korového, až na několik polévkových lžic denně. Při revmatických bolestech je vhodná série zpravidla patnácti koupelí rukou a nohou v odvaru z olistěných větviček olše. Aplikujeme je obden, co nejteplejší, po dobu 10 až 15 minut. Na unavené nohy a "zvadlou" kůži nohou se užívá koupel z olšového listí. Hrst olšového listí dáme do 1 litru studené vody a pomalu zahříváme k bodu varu. Po zavaření odstavíme a necháme 15 minut vyluhovat, přecedíme a vlijeme do teplé koupele.Koupel nohou má trvat alespoň 10 až 15 minut. Dřevo olše bylo vždy velmi ceněno pro maximální odolnost proti vlhkosti. Na pilířích z olšového dřeva jsou postaveny Amsterodam i Benátky. Stavěly se z něj veškeré vodní stavby, mosty, jezy, splavy, průplavy a veškeré pilířovité stavby ve vlhkém prostředí.