Lichořeřišnice větší

Latinský název: Tropaeolum majus
Účinně pomáhá při: Hlavní účinek je v oblasti urogenitální, kde droga působí výrazně antibioticky a se širokým spektrem, a to na stafylokoky, streptokoky, proteus vulgaris, escherichia coli, salmonely a další druhy bakterií. Účinek se částečně projevuje i v oblasti dýchacích cest. Lichořeřišnice je dobrým prostředkem proti vypadávání vlasů a pro podporu růstu vlasů.

Botanický popis a pěstování:

Lichořeřišnice větší je letnička, ale některé odrůdy jsou vytrvalé. Lodyhy jsou poléhavé, u některých odrůd pnoucí. Listy mají dlouhý řapík a členitě deseti dílnou čepel. Květy jsou dlouze stopkaté, ohnivě červené, u některých odrůd oranžové nebo špinavě žluté. Plodem je ledvinovitá, trojpouzdrá tobolka. Květe od června do září. Lichořeřišnice je původní jihoamerický druh, u nás hojně pěstovaný, často oproti původnímu už hodně změněný. Drogou jsou semena, květy, listy a čerstvá šťáva. Naťové části se sbírají po celou dobu vegetace, semena po dozrání v září nebo říjnu. Rostlina je lahůdkovou zeleninou a jí se i syrová, má typickou chuť řeřichy, charakterizovanou mírnou kyselostí a jistou trpkostí. Podáváme - li lichořeřišnici čerstvou, je osvědčenou dávkou 30 až 40 g šťávy nebo 50 až 60 g salátu. Ve stavu sušeném volíme nálev nebo lépe lihovodný roztok. Obyčejně se užívá 3x denně 350 ml nálevu. Do směsí se příliš nehodí, prakticky nejvhodnější jej její samotné užití. Přes neobyčejné vlastnosti byliny se na její léčivost přišlo náhodou. Nejprve se konzumovala nať a listy jako jarní salát a pupeny a nezralá semena se nakládaly do octa jako kapary. A až při systematickém užívání při určitých potížích se objevila léčivá vlastnost všech částí byliny.