Kukuřice setá

Latinský název: Zea mays
Účinně pomáhá při: Silně močopudná droga kukuřice je vhodná do čajů proti obezitě. Působí též jako mírné kardiotonikum, při současném mírném zvyšování krevního tlaku. Působí také žlučopudně a snižuje i hladinu krevního cukru. Léčivé účinky má i olej z kukuřičných klíčků, běžně přicházející na náš trh jako veterinární léčivo. Olej je možné použít i v humánní praxi, kromě jiného je bohatý na vitamín E a obsahuje i velké množství nenasycených mastných kyselin. Léčebně se využívá i kukuřičný škrob, u nás známý jako Maizena. Kukuřice zajišťuje zvýšené vyplavování solí z těla, je vhodná pro léčbu revmatických problémů, dny a urolitiázy různého původu.

Botanický popis a pěstování:

Jak už napovídá botanická čeleď, kukuřice setá je mohutná jednoletá tráva s plnými, hladkými a lysými stébly, dorůstajícími výšky i přes 2 metry. Listy jsou široce čárkovitě kopinaté, obchvatem přisedlé. Jednodomé pestíkové květy vytvářejí dlouhé vláknité čnělky, směstnané do úžlabních, listeny zabalených palicovitých klasů. Prašníkové květy tvoří rozkladité, větevnaté laty. Obilka je hranolovitá, zmáčknutá. Květe v červenci a srpnu. Kukuřice je hojně pěstovaná kulturní rostlina, jen ojediněle zplaňující. Drogou jsou čnělky. Dlouhá vlákna, která vyčnívají z palicovitých klasů, se sbírají v době květu. Vhodnou lékovou formou je nálev, připravený obvykle ze 4 až 6 g na sklenici o objemu 0,2 litru. Nálev se nechá 15 minut vyluhovat a podle požadovaného účinku se podávají 2 a více skleniček denně. Droga je vhodná jak do směsí, tak i pro samostatné podávání. Není vhodná pro inhalace, a sice pro možnost vzniku nevolnosti přecházející až do dávení. Původ kukuřice samotné není dosud vyjasněn. Do Evropy byla dovezena prokazatelně s Kryštofem Kolumbem, ale jinak byla známa už ve staré Číně, zřejmě i ve Střední a samozřejmě v Jižní Americe. U nás je začátek pěstování datován teprve do 17. století, ale nejvíc se rozmohlo její pěstování teprve v posledních desetiletích.