Hořec žlutý

Latinský název: Gentiana lutea
Účinně pomáhá při: Horčiny hojně zastoupené v této bylině předurčují i jeho terapeutické poslání. Začínají totiž působit již v ústech, kde se vytváří více slin a trávicích fermentů. Tlumí dyspeptické projevy při poruchách funkce žlučníku, jater a slinivky. Neznámým mechanismem podporuje krvetvorbu, funkce centrální nervové soustavy a lze jej také využít jako obecné tonikum v rekonvalescenci po těžkých chorobách. Můžeme jej využít i zevně na nehojící se a zduřelé rány a někteří autoři hovoří o protirevmatických účincích hořcových obkladů.

Botanický popis a pěstování:

Hořec žlutý je trvalka s dlouhým, mohutným oddenkem. Lodyha je oblá, dutá a lysá a dorůstá výšky až 2 metrů. Listy má široce vejčité až kopinaté, dolní krátce řapíkaté, horní přisedlé. Květ má jednostranný kalich, žlutou korunu až k bázi rozeklanou v pět nebo šest čárkovitých cípů. Bylina se dožívá úctyhodného věku až šedesáti let, což jí nutí za život několikrát vyměňovat lodyhu. Kvete poprvé od čtvrtého až pátého roku a od té doby lze také sbírat kořeny. Pěstování je proto málo rentabilní. Pro léčebné účely je třeba bylinu pěstovat, protože všechny české i slovenské druhy hořce jsou chráněny. Přirozeným místem výskytu jsou horské oblasti, u nás např. Šumava a Krkonoše, na Slovensku pak Veĺká Fatra a Vysoké Tatry. Předmětem sběru je kořen, sbíraný v září pátého a následujících roků růstu rostliny. Velmi vhodnou lékovou formou je prášek, podávaný asi 20 minut před jídlem, na špičku kulatého nože. Z tekutých lihových forem se osvědčil bylinný balzám a také homeopatický čaj. Velmi oblíbené je i hořcové víno. Čtyřicet gramů drceného kořene přelijeme 1 litrem bílého ryzlinku a macerujeme za občasného protřepávání asi týden až 10 dnů. Pak přefiltrujeme, uchováváme v chladu a suchu a podáváme 50 ml, a to třikrát denně, před jídlem.