Chmel obecný

Latinský název: Humulus lupulus
Účinně pomáhá při: Chmel má rozsáhlé možnosti využití. Působí sedativně, jeho hořčiny podporují trávení, obsahem hormonálních látek tlumí mužskou pohlavní předrážděnost, ženám naopak pomáhá regulovat menstruační cyklus. Působí také desinfekčně a antisepticky. Můžeme jej použít všude při nervové předrážděnosti, při nespavosti, při dyspeptickém nadýmání a jako pomocný prostředek při plicní TBC. Fytoncidní působení se může uplatnit v kloktadlech a v jiných přípravcích s antiseptickým posláním.

Botanický popis a pěstování:

Chmel obecný je liánovitě popínavá dvoudomá trvalka s hranatou, až 10 metrů dorůstající lodyhou. Vstřícné listy jsou stopkaté, drsné, jednoduché. Jejich srdčitě vejčité čepele jsou rozeklány na tři nebo pět laloků, na okraji pilovitých. Celá rostlina je žláznatě chlupatá, lodyha vyrůstá z plazivého oddenku. Samčí květy jsou v úžlabních, složitých latách, mají pětilisté zelenavé okvětí a pět tyčinek. Pestíkové květy rostou po dvou a mají jednolisté, tence blanité okvětí. Plodem je vejcovitá šištice. Rostlina je pravotočivá. Chmel se planě vyskytuje téměř po celé Evropě. Na místech hojnějšího přirozeného výskytu se zakládají chmelnice. Předmětem sběru jsou samičí plodní šištice a chmelové žlázky. Sběr probíhá na přelomu srpna a září. Tvrzení některých autorů, že planý chmel je nepoužitelný, platí možná v pivovarnictví, ale pro léčebnou praxi se osvědčuje také chmel rostoucí planě. Působí možná méně razantně, ale zato spolehlivě. Z chmelových šištic připravujeme nálev nebo macerát. Spolehlivý uklidňující čaj připravíme z této směsi: dva díly chmelu a po 1 dílu kořene kozlíku, nati meduňky a květu vřesu. Směs připravujeme formou nálevu a podle potřeby můžeme podávat i několik šálků denně.